F: Fact – O diagnózách v soudobé psychiatrii

Diagnostické příručky duševních poruch jako DSM nebo ICD jsou deskriptivní katalogy symptomů. Nepracují s příběhem člověka. Nespárují diagnózu s příčinou, jen s projevy. Nezohledňují životní kontext, prostředí, vývoj osobnosti nebo copingové strategie. A často tak vedou k „nálepce“ bez hlubšího zkoumání. Navíc stále nejsou dost propojené s neurovědami ani psychosomatikou – jakkoli se to zlepšuje.

—

U: Unseen angle – Diagnóza může přinést úlevu, ale i uzávěr

Dostat jméno pro svůj stav je úlevné: „Aha, nejsem divný. Mám depresi.“ Nebo „už chápu, proč nic nevydržím – jsem vyhořelý/á.“

Ale právě tady někdy začíná past: Diagnóza začne žít svým vlastním životem:

• Začnu si o tom hodně číst: najednou vidím symptomy všude.

• Všechno filtruju přes nálepku: „Tohle nezvládám, protože mám depresi.“

• Přestávám zkoumat příčiny: místo toho přijímám „že takový prostě jsem“.

• Stávám se diagnózou: místo „člověk s depresí“ začnu žít jako „depresivní člověk“.

Deprese: Místo otázky „Co v mém životě způsobuje, že se cítím takhle?“ začne člověk přemýšlet: „Tohle je moje deprese. Tak už to mám.“

A pak:

• Přestává zkoumat vztahy, rytmus dne, smysl práce.

• Přestává vnímat momenty, kdy mu vlastně dobře je.

• Nevěří, že může být jinak.

Vyhoření: Lidé si zvyknou říkat: „Už to tak prostě mám. Po tom, co se mi stalo, mám menší kapacitu.“

• Vyhoření se stane trvalou identitou, ne přechodnou fází.

• Převezmou roli „křehkého člověka“, který už nikdy nemůže do ničeho jít naplno.

• Místo postupného návratu k sobě vzniká trvalé uzavření před životem.

Diagnóza má být směrovka ne nová planeta, kam jste se přestěhovali.

—

E: Extension – Co se často děje špatně?

Situace	Chybný závěr
Necejtím smysl ani radost, jsem bez motivace	„Mám depresi.“
Tlak, únava, podrážděnost, cynismus, bezmoc	„Jsem vyhořelý/á. Musím si jen zvyknout.“
Jsem ve vztahu, ale cítím se sám	„Asi jsem moc náročný/á.“
Mám úzkosti nebo špatně spím, ale jinak „je všechno v pořádku“	„To je chemie. Půjdu pro léky.“

Správná otázka často zní: „Co v mém životě dává smysl jen na papíře – ale ne ve mně?“

• Určitě existuje deprese, která vzniká nebo trvá nezávisle na vnějších okolnostech. A má jí hodně lidí. Ale přehlížet tíhu vnějších okolností, neuvažovat, jak je změnit a jen si říkat “je to celé o mně a mojí depresi” to je chyba.

• Podobně u vztahu. Možná to není o příliš velkých nárocích, ale o tom, že fakt chybí propojení. Láska není jen klid a absence hádek – ale přítomnost vřelosti, bezpečí, zájmu.

• Úzkosti a nespavost jsou projevem psychiky nadoraz, neplatí “vše je vpohodě”. Je to projev nesouladu mezi tím, jak žijete navenek a co prožíváte uvnitř.

—

L: Link – Gabor Maté: The Myth of Normal

📖 Hloubkový vhled do toho, jak moderní společnost vyrábí psychické potíže. Ukazuje, proč tolik lidí končí na diagnóze – a jak z toho ven.

Kniha: The Myth of Normal – Gabor Maté

Matého kniha je silná a inspirativní – ale ne každý ji musí vidět stejně. Někdo v ní najde obvinění společnosti, jiný naději, že není sám. Je dobré ji číst se zdravou dávkou odstupu. Pomáhá chápat souvislosti, ale neřeší všechno. Není to manuál. Je to budíček.

—

Disclaimer

Chronické přetížení není diagnóza. Je to rámec, který pomáhá mluvit o tlaku moderního života – dřív, než přijde kolaps. Nepodceňujte signály. A pokud už jste na šikmé ploše a váš stav se zhoršuje, nebojte se vyhledat odborníka. Diagnóza není stigma. Správná pomoc není slabost. A změna začíná klidně už tím, že se na to konečně nebudete snažit být sami.