O čem

Deprese, vyhoření a jiné diagnózy často jen zakonzervují špatný psychický stav. Ale diagnóza není identita — je to směrovka. Má být začátkem hledání řešení, ne slepou uličkou.

—

Co se děje

Fungujete. Makáte. Máte úspěch. Ale necítíte se dobře. Cítíte:

• Prázdnotu,

• Samotu, i když jste mezi lidmi,

• Chybí vám smysl.

Jak jde čas, zhoršuje se to.

• Namlouváte si: „tohle je normální”, „takovej je život”,

• Až už si to jednou dál namlouvat nejde.

A pak přijde nálepka. Dotazník na internetu. Návštěva psychiatra. „Máte depresi.“ „Vyhoření.“ „Úzkostnou poruchu.“

—

Výsledek

• Když obvoďák řekne „angína“, tak je to začátek řešení,

• Ale psychická diagnóza spoustě lidí cestu k řešení jen zazdí. „Takže budu zobat léky a zvyknu si.“

—

Co teď

Deprese, úzkosti, vyhoření i další diagnózy můžou být naprosto reálné. Medikace může být na místě, když je život nesnesitelný. Nikdy ale nesmí nahradit pátrání po skutečné příčině. Ani snahu najít život, ve kterém je člověku fajn.

Tip #1: Diagnóza není konec. Je to směrovka. 

• Dát jméno tomu, co vás trápí, je úleva.

• Ale právě tehdy je důležité si připomenout: je to jen začátek.

• Je to zpráva, že něco v mém životě mě dlouhodobě přetěžuje, vyčerpává nebo ničí.

• A nevyřeší se to jen tabletkou nebo nálepkou.

—

Co dál

V dalších dílech se podíváme na to:

• Jak poznat rozdíl mezi nemocí a životní slepou uličkou,

• Proč nestačí „pracovat na sobě“, když jsme uvěznění ve špatném rytmu,

• A jak hledat nový směr, i když jsme unavení a bezradní.

—

O mně

Začínal jsem jako startupový podnikatel. Po úspěšném prodeji firmy jsem se stal korporátním ředitelem. Nakonec jsem ale tu kariéru opustil a proměnil svou dlouholetou vášeň v profesi: stal jsem se terapeutem a koučem na plný úvazek. Pomáhám lidem co jedou vysokým výkonem překonat přetížení a znovu najít uspokojení ve svém životě.

—

Chcete víc?

Pokud vás toto téma oslovuje, můžete se podívat na detailní rozšíření k této epizodě zde