Autor: Carl Honoré
O čem kniha je?
V dnes už kultovní knize In Praise of Slow mapuje Carl Honoré vznik a vývoj celosvětového hnutí „pomalého života“ (slow movement). S lehkostí a nadhledem ukazuje, jak se lidé napříč různými oblastmi – od gastronomie přes rodičovství až po urbanismus – začínají bránit tlaku na neustálé zrychlování. Nejde přitom o lenost, ale o vědomé zpomalení ve jménu kvality, prožitku a přítomnosti.
Honoré není idealista – uznává, že rychlost má své místo. Ale vybízí k něčemu, co nazývá kritickým zpomalením: vědomému rozhodnutí nespěchat tam, kde to není potřeba. Vede nás k otázkám: Proč spěchám? Co mi to vlastně přináší? Co při tom ztrácím?
Kniha prochází témata jako:
- slow food
- slow sex
- slow parenting
- slow cities a všude ukazuje jednu zásadní věc: Nejde o pomalost, ale o rytmus.
Proč by si tuhle knihu měli přečíst chronicky přetížení lidé?
- Demaskuje slepou víru v rychlost a výkon, která je často kořenem našeho vyčerpání – ani si neuvědomujeme, jak hluboko v nás je zakořeněná.
- Připomíná, že zpomalit není slabost – ale dovednost. A že skutečný výkon nevychází z tlačení na pilu, ale z respektu k vlastnímu rytmu.
- Nenutí vás překopat celý život. Inspiruje k malým změnám, které mají velký efekt.
- Může nabídnout obrovskou úlevu: možná nejste líní nebo nedostateční – jen jedete tempem, které není lidské.
Osobní poznámka
Pro mě byla tahle kniha spíš mapa než návod. Ne vždy jsem souhlasil, někdy mi přišla až moc idealistická. Ale jako úvod do myšlenky rytmu a zpomalení je nenahraditelná.
Nejvíc si z ní odnáším potvrzení, že chronické přetížení není selhání – ale důsledek špatně nastaveného tempa. Zpomalit není porážka. Je to návrat k sobě.
A ještě jedna věc: Osobně nejsem fanoušek názvu slow. Může vzbudit dojem pasivity nebo lenosti. Přesnější by podle mě bylo mluvit o hledání správného rytmu. Protože když ho najdeme, dokážeme fungovat s menším úsilím a větší lehkostí. Ne v panickém sprintu – ale v přirozeném cyklu, který má i pauzu a obnovu.