Tento text je českou verzí mého newsletteru. Originál vychází na Substacku v angličtině, stejně jako veškerá rozšíření a praktické nástroje. Plnou verzi najdete zde: https://modombo.substack.com/
Jak jsem zjistil, že nestačí všechno zvládat
„Kariéra na vzestupu. V sobě propast. Úspěch přibývá. Smysl ubývá. Stoupám. Ale ztrácím se.“
Čím déle pracuju s lidmi, kteří jsou pod tlakem a přetížení, tím častěji si všímám jedné věci:
Čím větší úspěch navenek, tím větší zmatek uvnitř.
Nebo jak říkají moji klienti „Funguje to. Ale já ne.“
Problém
Je to zvláštní paradox. Přijde za mnou někdo, kdo:
rozjel firmu,
dělá vědecký výzkum,
nebo vede tým ve velké korporaci.
Výsledky má. Uznání taky. Všechno šlape. A přesto říká:
A někdy se všechno tohle děje najednou.
Kdo jsem – a proč o tom mluvím
Tím člověkem jsem byl taky. Spoluzaložil jsem startup. Vedl tým. Postupně jsem se stal manažerem.
Na papíře to vypadalo jako splněný sen. Uvnitř jsem ale cítil únavu, otupělost a chaos.
Občas jsem měl pocit, že nežiju svůj vlastní život.
Příčina
Přesnou příčinu ti dnes nedám. Ale můžu ukázat, jak ta změna vypadala u mě. Možná v tom poznáš něco svého.
Moje cesta změny
1. Přiznat si pravdu
První krok? Přestat si lhát. Přiznat si, že něco je špatně. Mně to trvalo skoro tři roky.
Tři roky bez dovolené. Práce i večer a o víkendu.
Až když na mě začalo tlačit okolí, odjel jsem na týden pryč. První dny? Úplná prázdnota. Nic mě nebavilo, na nic jsem neměl sílu. Pak jsem se zvážil. +25 kilo. Nevěřil jsem tomu. Koupil jsem si novou váhu. Výsledek stejný.
2. Odbočka špatným směrem
Řekl jsem si: „Problém je v těle. Zhubnu a bude líp.“ Zhubnul jsem 20 kilo. Sportoval denně.
Ale uvnitř – žádná úleva. Jen jiný druh únavy.
„Výkon není lék na prázdnotu.“
3. Identita: Kdo jsem, když nic nedělám?
Neuměl jsem odpočívat. Nešlo o pocit viny – ten jsem neměl. Ale jakmile jsem si dovolil zastavit, přišel neklid. A byl tak silný, až fyzický. Ticho mě ohlušovalo. Volno nebyl klid, ale prostor, kde naskočila úzkost a chaos. Abych to ustál, začal jsem odpočívat přes výkon – sportem, adrenalinem, aktivitou.
Pomohlo to na chvíli. Ale energii mi to nevracelo – jen ji dál odčerpávalo.
„Byl jsem jako motor, který potřebuje vypnout. Ale klíček se zaseknul v pozici ‘start’. Věděl jsem, že mám zpomalit. Ale neuměl jsem brzdit.“
Postupně mi došlo, že nejde jen o odpočinek. Bylo to o identitě.
Moje hodnota byla od dětství navázaná na výkon. A teprve časem jsem začal chápat, že skutečný klid přijde až ve chvíli, kdy si dovolím být někým, kdo má hodnotu i bez výkonu.
Začal jsem si opakovat:
„Odpočinek je investice. A moje hodnota se neměří výkonností, ale tím, jestli žiju podle toho, co potřebuji.“
4. Hranice: Znovuzískání času a pozornosti
Když jsem začal měnit své vnitřní nastavení, začalo se měnit i moje chování navenek. Začal jsem víc vnímat svoje limity. Nejdřív jsem se učil říkat „ne“. Pak se necítit provinile. A nakonec jsem upravil svůj kalendář i styl práce. Začal jsem si blokovat čas na hlubokou práci – na soustředění, kreativitu, na to, co mě opravdu naplňuje.
Ale… nešlo to. „Vypnul jsem zvonky. Ale v hlavě mi zvonily dál.“
I když jsem si vyhradil klid, neuměl jsem ho prožít. Notifikace byly vypnuté, ale nutkání kontrolovat je zůstalo. Pozornost byla rozbitá, hlava roztěkaná, soustředění mizivé.
Tady se otevřela další vrstva problému. Už to nebylo jen o čase. Ale o návycích. O nervovém systému, který je roky trénovaný na neklid. Tomu se budu víc věnovat v další části.
„Úspěch není výhra, pokud při něm ztratíš sebe. Vnitřní prázdno nezaplníš dalším cílem.“
Co dál?
Postupně si víc všímám věcí, které bych dřív ignoroval:
- Že někdy dělám zbytečnosti jen proto, abych utekl úzkosti.
- Že si musím vědomě dovolit během dne jen sedět a být.
- Že si každý večer připomínám, co se mi povedlo.
I kdyby to bylo „jen“ to, že jsem si v klidu uvařil. Tohle všechno mi pomáhá žít jinak. Ne pomaleji – ale vědoměji.
Trvalo mi roky pochopit, že prostor, kde mě nic neruší, nevznikne sám od sebe.
Musím ho tvořit. Musím si vědomě chránit svůj čas i mysl před tím, co dnešní svět neustále tlačí.
O konkrétních postupech, které mi pomáhají – o technikách, návycích, malých krocích – budu mluvit v dalších textech a videích.
Ale zatím jen jedno: „Regenerace nezačíná sama. Ale začít můžeš kdykoli.“
Tady na blogu článek končí.
Pokračování – včetně rozšíření, nástrojů a případových studií – je dostupné pouze na Substacku
v angličtině.
Disclaimer
Tenhle text nenahrazuje odbornou pomoc. Nepopírám existenci depresí, úzkostí, vyhoření nebo jiných psychických potíží.
Pokud máš podezření, že se tě něco z toho týká, prosím, obrať se na odborníka. Tento text je inspirací – pro lidi, kteří jsou na hraně, žijí způsobem, který je pomalou cestou k vyčerpání, a potřebují možná jen jiný pohled nebo nástroje, než zatím nabídli Google nebo jejich okolí.
Pokud vás podobná témata zajímají, přihlaste se k odběru newsletteru na Substacku.
Hlavní eseje i rozšířený obsah najdete v anglické verzi, která vychází pravidelně.