Tento text je českou verzí mého newsletteru. Originál vychází na Substacku v angličtině, stejně jako veškerá rozšíření a praktické nástroje. Plnou verzi najdete zde: https://modombo.substack.com/
Jak přežít v době, kdy je všechno rychlé, složité a nikdy nekončí?
„Multitasking dnes znamená jíst oběd, zatímco s googlem nebo GPT řeším, jak přežít svůj život. Náš běžný den se totiž podobá lidové tvořivosti z reklamních letáků – barevné, přeplácané, a hlavně pořád něco v akci.“
Není to jen práce. Je to všechno okolo
Možná pracujete tvrdě. Možná hodně. Možná až moc.
Jenže i když si chcete odpočinout – nejde to. Únava, podrážděnost, vnitřní prázdno nebo citové odpojení přetrvávají. A co hůř: osobní život se pomalu rozpadá. Vztahy, zdraví, smysl.
Tohle není jen vyčerpání z práce. Tohle je chronické přetížení – kombinace tlaku z práce a ze světa, ve kterém žijeme.
Problém: Přetížení nekončí po pracovní době
Na první pohled to vypadá jednoduše – za všechno může náročná práce. Často to tak opravdu je. Klienti mi říkají:
„Zvládám všechno, ale necítím nic.“
„V práci to ještě držím, ale doma už nemám kapacitu.“
„Do práce utíkám před rodinou – a mezitím se mi rozpadá osobní život.“
Ale když se podíváme hlouběji, objeví se ještě jeden, skrytější zdroj tlaku: sama naše doba.
Příčina: Tlak doby na naši psychiku
„Dřív jste si šli koupit chleba. Dnes řešíte v rohlíkový aplikaci, jestli máte intoleranci na emulgátor E471.“
Jsem terapeut a kouč. Ale byl jsem taky podnikatel a manažer – a chronický stres jsem si dlouho nesl.
Fascinuje mě, jak se dnes přetížení mění. Už nejde jen o práci. Dnes je to o tom, kolik rozhodnutí a úkolů po nás chce každodenní život.
V obchodě vybíráte z desítek značek a variant. Jogurt? Desítky příchutí. Máslo? Solené, nesolené, bio, ghí, rostlinné.
Sami si montujete nábytek, platíte u samoobslužné pokladny, sami vyplňujete reklamační formuláře na webu, kde se firmy před vámi schovávají.
Sami hledáte informace a porovnáváte – tarify, zájezdy, školky, kočárky, matrace, filtry do kávovaru…
Každé rozhodnutí – co studovat, s kým být, kam jet, co si pustit – je přetížené možnostmi. A místo svobody přichází únava. Místo radosti otupělost.
K tomu sociální sítě. Notifikace. Nepřetržitý proud podnětů. Až vás z toho fyzicky bolí mozek.
Pak přijde víkend – a vy jen dál vyhodnocujete, co „byste měli“ nebo „nestihli“.
Shrnutí: Doba, která nám nedá vydechnout
Nejde o drobnost. Nejde o slabost. Tohle je dlouhodobý životní styl, který nás vysává:
Neustálé přepínání pozornosti
Nekonečné rozhodování
Tlak na správnost všeho
Neustálá dostupnost, informovanost, připravenost
I když skončí pracovní doba, život jede dál ve stejném tempu. A to tempo je často nepřirozené pro lidskou psychiku.
Řešení: Nejen změna práce. Změna vztahu k životu
„Nemusíš všechno zvládnout. Stačí, když si všimneš, co tě přetěžuje. Světa nezachráníš. Ale možná zachráníš svůj nervový systém. Z přetížení se nedá vykročit výkonem. Ale dá se z něj vystoupit rozhodnutím.“
Změna je možná. Ale nestačí „jen“ upravit pracovní režim. Chronické přetížení se týká i toho, jak žijeme mimo práci.
Co podle mě pomáhá:
Přiznat si, že něco není v pořádku. Přestat si namlouvat, že „tak to prostě je“.
Nastavit hranice. Nejen kolegům, ale i notifikacím, sítím a všem těm „malým nárokům“, které se sčítají.
Budovat identitu mimo výkon. Kde si můžu říct: „Jsem naprosto OK“ – i když zrovna nic nedělám.
Obnovit rytmus. Takový, ve kterém má tělo i duše šanci zregenerovat.
Dlouho jsem věřil, že stačí jen ubrat. Míň schůzek, míň povinností, míň hluku.
Ale pak mi došlo, že jestli se chci skutečně zregenerovat,
nebo být schopný hluboké práce, nepřijde to samo.
Musel jsem to začít brát jako disciplínu. Velmi vědomě – a často s notnou dávkou vůle – jsem si začal tvořit prostředí, kde mě nic neruší. A také jsem se vědomě vyhýbal tlaku dnešní doby. Tichému, ale vytrvalému: rozhoduj se, reaguj, nezmeškej, nepropásni.
Dnes vím, že obnova kapacity není pasivní proces. Potřebuje prostor.
Potřebuje ochranu. A hlavně rozhodnutí. A protože vím, jak těžké to může být, rozhodl jsem se své nástroje a triky sdílet – v dalších článcích a videích.
Co konkrétně mi pomáhá, budu sdílet postupně – a možná v tom najdete i něco pro sebe. V dalších článcích se podělím o to, jak vytvářím klid i uprostřed rozjetého týdne. Nebude to o dokonalosti. Ale o malých krocích, které dělají velký rozdíl. Protože ani v přetížené době se nemusíme přestat starat o to, co je pro nás zdravé.
Co bude dál?
V dalších epizodách se podíváme na konkrétní strategie, jak:
Neztratit sám sebe v tlaku doby
Udržet se nad vodou bez vyhoření
Budovat kapacitu, vztahy i smysl – i v rychlém světě
Celá tahle cesta začíná jedním jediným krokem: vědomým rozhodnutím, že chci žít jinak.
Tady na blogu článek končí.
Pokračování – včetně rozšíření, nástrojů a případových studií – je dostupné pouze na Substacku
v angličtině.
Pokud vás to zaujalo
Mrkněte na další články nebo epizody. Třeba v nich najdete něco, co vám konečně pomůže cítit se o něco líp.
Na závěr malé upozornění
Tento článek není náhradou za odbornou pomoc. Nechci nijak zlehčovat psychické potíže nebo diagnózy – jako jsou deprese, úzkosti, vyhoření nebo jiné duševní poruchy. Pokud se vás něco z toho týká, nebo máte pochybnosti, doporučuji kontaktovat psychoterapeuta, psychiatra nebo jiného odborníka.
To, co zde popisuji jako chronické přetížení, není lékařská diagnóza. Je to popis tlaku, který vzniká způsobem, jakým dnes žijeme a jak sami se sebou zacházíme.
Nabízím tento rámec jako inspiraci a nástroj k sebereflexi – ne jako léčbu.
Pokud vás podobná témata zajímají, přihlaste se k odběru newsletteru na Substacku.
Hlavní eseje i rozšířený obsah najdete v anglické verzi, která vychází pravidelně.